No ono je to složitější. Pro stát jsou dobře dohledatalní oba dva, pro koho jinýho už, v tom problém není.
Je vlastně ve skutečnosti jedno kdo to platí (tedy státu). Ve skutečnosti ji vždycky vlastně platí kupující, protože jde o součást celkových nákladů na daný obchod, prostě prodávajímu zůstane o tu daň míň.
Blbý je že i když poplatníkem je prodávající, tak kupující je ručitelem, takže když ji prodávající státu nezaplatil a ten ji z nějakého důvodu po něm nemohl vymoci (třeba pro exekuce a nevymožitelnost), tak ji chtěl zaplatit po kupujícím, takže ji vlastně tak zaplatil 2x. Což je od státu na
. Je to zjednodušení si práce a přenesení potíží s výběrem daně na chudáka jiného občana. Pokud má kupující dobře udělanou smlouvu, kde je stanoveno že to měl prodávající zaplatit, tak to po něm pak sice může vymáhat, ale v praxi je to k ničemu,protože co si tak vymůže obyčejný člověk na někom na koho je krátký i stát, většinou nic.
Většinou se to pro ochranu kupujícho dávalo do smluv tak, aby přímo z kupní ceny se určitá částka poslala na finančák, ideálně z advokátní úschovy. Ale ono se to dalo obejít, pokud třeba nebylo podáno přiznání, tak by to stát klidně tomu prodávajícímu vrátil. Dost Kocourkov.
Bylo tak i z důvodu že se ta daň zahrnovala do kupní ceny ,jednak se tak zase navyšovala daň z převodu (což je pro stát výhodné že ano), taky kvůli financování, protože banky to neuměly proplatit jinak přes kupní cenu.
Tak sama nevím jak to nakonec pro letošek, jak jsem na mateřské a taky jsem si dala voraz na vánoce, tak jsem to nesledovala jak to zákonodárci vymamlasili. Bylo by mnohem rozumnější kdyby za platbu daně odpovídal je jeden, ideálně asi kupující, dost by se tím vyřešilo.