Re: Zrušení psychického bloku, kudy dál?

Libik, nebudu to nijak rozmatlavat, neumim to, ale ciste nahodne, proste nezapadnuti ditete do vlastni rodiny, byt idealni.
Ja se u idealnich lidi citim ponekud nesva, ne ze by to melo kdovijaky dopad, na to me naopak rodice vybavili velmi dobre, po setkani se oklepu, jako pes a zit bych s nimi nechtela.
Vzdycky cuju nejakou habaduru. Ne ze bych to kdy zkoumala, abych si svuj pocit potvrdila, nejsem mentalista a nemusim vedet vsechno.

Blba povaha je jedna vec, ale s tim se to vzdycky nejak udela, kdyz se clovek prijme a u vetsiny z nas se to sebeprijeti opira o prijeti rodiny.
Kupodivu to ani nesouvisi s timm ze se nekdou neudrzi a nejakou lehce vychovnou ditku obcas lupne.