Re: Zrušení psychického bloku, kudy dál?

Kudlo, Libiku,
právě, že úplně ideální není asi nic.
Já jsem třeba vždycky považovala za ideální manželství mých prarodičů, ale ideální rozhodně nebylo. To ale vidím až z pozice člověka, který má něco odžito. Rozhodně byl lepší ten jejich způsob se při problémech semknout proti okolí a nastolit vyšší dávku vzájemné tolerance, než se hádat a stávat se alergickým na chování druhého, ale úplně se jim to taky nevyhnulo. Babička byla dost nešťastná z dědových projevů deprese a úzkosti, které se celkem zhoršovaly a on by býval asi ocenil, kdyby pak víc zabrala ona, když on prostě nemohl, ale nakonec z toho vybruslili tak, jak by to asi zvládl málokterý podobný pár. Ale ideální to nebylo a jejich syn je psychicky dost slabý, ale problémy drží v sobě a žere ho to zevnitř. A celkově se po té linii předává taková uzavřená depresivní povaha, která navenek vypadá jako nafoukanost a odtažitost.