bradla jsme mívali v nářaďovně, byla určena dorostencům a mužům. Děti a starší osoby ženského pohlaví cvičily maximálně na hrazdě, přičemž do dorosteneckého věku, pokud někdo fakt nechtěl víc, tak vrcholem byl výmyk a pak zhoupnutí dozadu, případně toč.
Přes kozu jsme skákali, ale na úrovni školního tělocviku. Jo, uměla jsem před nástupem na gympl skrčku se zášvihem při odrazu, ale i v tom Sokole jsem byla snad jediná, prostě proto, že mě to bavilo a tohle mi šlo.
Zase jsem nikdy neudělala salto z trampolíny do duchny, což byla oblíbená zábava od těch nejmenších dětí.
Houpali jsme se na kruhách, naučila jsem se zpevnit tělo, při houpání se otičot tam a zpět, někdo zvládal i vis, ale já ho udělala jen když byly kruhy v klidu...pak i svíčku...ale jako sedmiletá jsem se fakt učila jen houpat...
Na koberci kotouly, později svíčka a stojka, samozřejmě vždy s oporou a záchranou.
Klouzali jsme se po lavičce zavěšené na žebřinách.
Šplhali jsme (to jsem milovala a byla v tom hodně dobrá).
Hráli jsme hry.
V létě jsme dělali i atletiku.
Ve všem jsem byla díky Sokolu tak o rok napřed, než se to začalo dělat ve škole. Měla jsem tak natrénováno a tedy byla za tu hvězdu, co to všechno zvládá.
Moje sestra, která dělala cvičitelku v Sokole už za mého dětství, dělá tu cvičitelku stále.
Tři z mých holek do Sokola chodily, s kozou se tehdy ještě nepotkaly, vrcholem byla švádská bedna a trampolínou....
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.