Re: Jídlo je u nás noční můrou

Radu nemám, jen stejnou zkušenost.
Dneska je mu 6, žije. A celkem spokojeně, řekla bych. To je to nejdůležitější. Že má 17 kg a 110 cm a je ze všech nejmenší, to už je vedlejší.

Nejvíc mi pomohlo oprostit se od toho, že nejí MNĚ. On to nedělal někomu naschvál, není to kapric. A taky to není moje vina, moje vizitka, můj problém. On je jiná osoba než já a jí jinak než já. Když jsem si to uvědomila, poptala jsem se po příbuzenstvu, a zjistila jsem, že "příběh" jídla má každý svůj a jiný. Chápeš mě?

(Jo, ale nedá mi nenapsat, že je potřeba vyloučit příčiny zdravotní.)