Re: Malé děti, málo času a krize v manželství

tak já jsem asi z těch zabržděnějších, ale plně chápu, že máš plné ruce práce a to i večer... ale problém bych ani tak neviděla v tom, co všechno musíš zvládnout, jako spíš v té psychické rovině... sama jsem zažila situaci, kdy jsme se odstěhovali do města za prahou, nikoho neznali, příbuzní po sto km daleko, muž jezdil dál do prahy do práce a já byla sama s dítětem - nejsem zrovna sociálně zdatná, lidi nevyhledávám, kamarádky si moc hledat neumím (vlastně asi ani nechci) a tak jsem třeba celý den mluvila jen s dítětem... pamatuju si ten pocit, kdy bylo všechno na mně a nebyl ani nikdo, kdo by mi řekl, že to chápe, nebylo s kým sdílet... přesně si pamatuju ty neshody s mužem (taky se snažil zapojit, ale v kombinaci s dojížděním to bylo náročné)... vlastně nejvíc nám pomohlo, když jsem pak začali dávat děti jednou za čas k babičce a vyjeli si třeba na prodloužený víkend, to se snažíme dělat aspoň jednou do roka pořád, kromě toho je fajn, když aspoň jednou za čas vypadneme třeba na pár hodin bez dětí, krásně nám to nabíjí vzájemný vztah
jinak k tomu ukládání dětí - nechala bych muže, ať děti uloží on, přečte jim pohádku a mezitím většinu věcí dodělala, aby až muž děti uspí, měli bychom čas na sebe navzájem - a klidně si jen tak sedli k sobě a užívali si jeden druhého...