Re: jak jsem se složila

Jani, poděkuj svému tělu, že je tak hodné a dalo Ti zavčas vědět. Zvládneš to, jen je důležité nevrátit se zase k dřívějšímu kolotoči hned, jak se Ti uleví a otrne Ti.

Až to nastane, tak si s mužem sedněte, udělejte seznam všeho, co zvládáte a snažte se ho maximálně zredukovat (omezit na to nejdůležitější).

Jde to ztuha (vím to sama, zdá se být všechno důležité), ale v rámci pudu sebezáchovy je to nutné. Příště už to varování přijít nemusí.

Držím všechny palce .

PS Já jsem se včera taky dostala s váhou na své životní maximum . Ráno jsem zvažovala, zda se pustit do razantních opatření, ale seznala, že teď to fakt nedávám... Dost často mě pouští sednout v tramvaji, protože vypadám těhotně, nedávno mě u doktora chtěla pustit jedna asi 70-letá paní se slovy "Vy na to máte nárok ". Většinou těla totiž má tloušťka nevypadá tak dramaticky, jenom na břiše jsem si vytvořila pneumatiku jako obranu proti těm všem stresům. Štve mě to, ale hubnutí radši nechám na klidnější dobu...