Re: Moje dnesni rano

KUdlo, mel hodne zlou bouracku a byl mesic v komatu. Sance mu davali nula nula nic, pak jim neslo ho probudit. Po tezkem urazu hlavy mel velke osobnostni zmeny...bylo to velmi narocne.

Kdo mi diktoval, jak se mam citit? Prakticky vsichni, kdo me meli radi...rodina...radili mi se vyplakat, vykricet se z toho, mluvit o tom...jejich rady davaly smysl. I lekari podporovali mamku, at o tom s nami mluvi. O tom, co se deje...no tak jedine, co si pamatuji, ze mi to bylo jedno. Ne takove to, ze nevis jak se k tomu postavit...me to bylo doslova a do pismene jedno. A zarlila jsem na segru, ktera to prozivala. Ona to dokazala racionalne zpracovat...Co mi nebylo jedno byl fakt, ze jsem si pak sama dlouho o sobe myslela, ze jsem hrozny clovek, kdyz mi neco takoveho vlastne muze byt jedno...a pak jsem si odpustila a zjistila, ze naopak, byl to obranny mechanismus, ze dokazi byt empaticka...ale take me to naucilo, ze lide v soku casto nemaji kapacitu se ridit ani tou nejlepe mirenou radou, protoze psychicky nastoupili na centrifugu a neni z ni, jak vystoupit...dokud se nedotoci a z toho vseho se nepoblijou...s prominutim...