Re: Pohyb jako něco divného?

Mně se s miminama nechtělo chodit ven, byla jsem šťastná, když se mi povedlo je uspat na balkoně nebo je někomu vrazit, kdo byl ochotnej a šla jsem taky spát, dlouho jsme trpěla spánkovým deficitem, že mě nic jinýho nelákalo. S batolatama se ven muselo, aby si zvykaly na jiný děti, ale to mě taky nebavilo, radši jsem se stýkala s kamarádama po večerech v hospodě, než na hřišti nebo na kroužku, s lidma podle věku dětí. Byla to ode mě oběť dětem.

Teď je to ideální, děti si chodí po svým a já chodím 2x týdně tancovat a na pěší výlety do historických center měst, k tomu hudbu na sluchátka, to mě baví. S nikým se už nemusím družit kvůli dětem. Do práce, z práce a na nákupy to hodí tak 5 km denně.