Re: je české sportování unikátní

Víkend jsme my vesničani strávili v Praze - v So 40 km s dětma z Berouna zpět do Prahy (po cestě vlakem do Berouna nám jeden spolucestující vynadal, že jezdíme vlakem, když máme ty kola), na stezce dost lidí, ale v klidu jsme se tam srovnali. V Ne okruh Lysá nad Labem - Nymburk a zpět, 35 km, klidnější, taky horší cesta, takže se po ní "nevozilo" tolik lidí.
Kdybychom nebyli v Praze kvůli Signal Festivalu, asi bychom jeli kamkoliv do hlubokých lesů, kde je klid a my.
Cyklostezky s dobrým povrchem vybíráme kvůli dětem, abychom je nenaštvali hned a pobyli společně venku.
Oblečky typu "střívko" miluju už léta - nenalétá do toho hmyz, není to mokrý, když vyjedeš kopec, a tedy nemrazí tě to, když sjíždíš, je to tenký, tedy můžeš vrstvit. Kalhoty s vložkou si beru i na 2 h vyjížďky (ale ono je to relativní - včera 40 km s dětma jako celodeňák, jindy 40 km večer po práci bez dětí za 2 h), díky ní se neodřu = nemám mykózu (na které trpím). Nějak nechápu to pohrdání, mě je úplně fuk, v jakém oblečení cyklisty potkám, zajímá mě jen to, jak se chovají - bezpečně, tolerantně, vlídně = ideál.
Na silnice taky občas musíme, ale bývám tam i jako řidič, takže se snažím v obou rolích neprudit.
A k oblibě sportů - kluci dělají léta badminton, teď je narváno - je v módě, manžel od prvopočátku geocaching - tam už naštěstí narváno není, hlavní móda pominula, já už 12 let jógu - ta teď jede, doufám, že max 2 roky a zase bude klid.