Re: Povaha našich dětí

Dcera je hodně po MM a jeho rodině. Extrovertní, průbojnější, ctižádostivější mnohem víc, než já. Jako dítě byla navíc takové "sluníčko", prošla si sice i obdobím vzteku, ale to bylo krátké. Byla jsem za to hrozně ráda, byla bych nerada, aby měla moji dílem zádumčivou, dílem laxní povahu. Navíc nebyl problém s přechodem do školky, se socializací, výchovou k samostatnosti.
Problémy to začalo dělat v dospívání, kdy rychle získala pocit, že mě osobnostně přerostla, že její povaha je celkově lepší, moji povahu nechápe, považuje to spíš za vadu, než rovnocennou povahu. Teď k sobě máme dost daleko a moc spolu nejsme. Hodně tíhne k MM.
Nedávno tu o tom byla poměrně obsáhlá diskuse.