Re: Povaha našich dětí

Len,
u mě taneční byly kupodivu celkem v pohodě, sice jsem neměla stálého tanečníka a pak často "seděla", ale šla jsem i do pokročilých, protože si mě vybral jeden kluk z jiného kursu, který taky neměl tanečnici. A tancování mi šlo, tak padly ty mámy předpovědi, že jsem dřevo a tancovat se nenaučím. Takže zrovna taneční mi daly trochu sebevědomí a pak se to několik let zlepšovalo, dokud jsem se ovšem nevdala a nezačaly ty problémy s MM.
U mě největší hrůza byl předškolní věk, kdy jsem byla zavřená doma s babičkou a venkovní svět jsem moc neznala a tak jsem se ho bála, pak první třída - děs, od druhé jsme šla do jiné školy a tam si našla tu kamarádku, ale nižší stupeň byl stejně ještě dost hrozný, denně mě před školou a pak celé vyučování bolelo břicho, byla jsem vyloženě úzkostná, nesnášela jsem přestávky.