Comics pro děti a mládež

Název vychází ze zkrácené podoby termínu comic-strips a je známý v angloamerickém světě od konce minulého století. Je považován za žánr populární literatury, i když tematická škála comicsů je velmi široká. Mezi comicsy nalezneme klasická díla umělecké literatury (Petr Pan, Válka s Mloky, Staré pověsti české), která představují literaturu adaptovanou do comicsu i původní seriálové příběhy, vyznačující se ustálenou strukturou. V současné západoevropské a americké literatuře je comicsu věnována řada studií, analyzujících tento mnohovrstevnatý žánr (Martin Barker, Alfred Clemens Baumgärtner, Malte Dahrendorf, Umberto Eco, H. J. Kagelmann, Philippe Videlier, David Kunzle, H. D. Zimmermann). Helmut Müller v Zamyšlení nad comics (1983) píše o comics jako o médiu, které je recepčně zvýhodněno současností textu a obrazu. Tento rys jej odlišuje od kreslených příběhů (Bildgeschichte), u kterých pozorujeme nejdřív obrázek a poté text.

V Česku se teoretický zájem o comics teprve rozvíjí. V šedesátých letech vyšla ojedinělá studie Jaroslava Tichého, v poslední době se zabývá tímto žánrem Anna Mikušťáková a na Slovensku Tibor Žilka.

Comics pro děti a mládež si ponechává základní rysy populární literatury: „Vyniká výraznou dějovostí a klade si za cíl bezprostřední vyvolání účinku, komunikačního dosahu, podává poučení vyplývající z příběhu, vyniká emocionalitou, zřetelné je úsilí vzbudit napětí a vzrušení.“(Žilka) Comics vypráví příběh zejména obrazem. Vizuální vnímání čtenáře převažuje, zhuštěný text je umístěn v tzv. obláčcích, které vycházejí z úst hrdinů. Existují také comics bez textu nebo s textem pod obrazy.

Charakteristické rysy comicsu tvoří – s odkazem na H. D. Zimmermanna – vyprávění příběhu v mnoha obrazech, stálá charakteristika jednajících postav a pravidelné vycházení v tisku.

Velmi často je literární i obrazová složka (zejména u předválečných comicsů) podřízena komice, černému humoru. Comics spojuje postupy několika druhů umění – výtvarného, filmového a literárního. V poslední době je přiřazován i k umění dramatickému. Dieter Grünewald (1983) nazval comics „čtivým divadlem“, jež se odehrává na papírovém jevišti, srovnává hrdinu s hercem (funkce masky), který ztělesňuje určité typy a tím usnadňuje divákovi orientaci. Anna Mikušťáková (1995) comics v tomto smyslu chápe jako výtvarnou realizaci dramatického textu.

Kde hledat původ tohoto produktu moderní doby? „Pátrání po předchůdcích kresleného seriálu se dotklo na zpětné časové ose všech základních etap světové kulturní historie a skončilo až u jeskynních maleb pravěku... Postupně se shledávaly znaky, které míří k prvkům dnešních comics: schopnost znázornit příběh, epický čas, děj, fázováním pohybu bezprostřednost, prostota, jednoduchost, která uvolňuje fantastický prostor společenské potřeby.“ (Tichý) Ve svém vítězném tažení comics čerpal narativní postupy z lidových kramářských písní a knížek lidového čtení, jež přinášely zábavu, rychlé informace a naplňovaly touhu po dobrodružství.

Tematicky lze comics dělit na dobrodružné comicsy a humorné comicsy, kam přiřazujeme veselé příběhy o zvířatech (Tom a Jerry, Garfield, Čtyřlístek, Micky Maus).

Čtveřice Bobík, Pinďa, Myšpulín a Fifinka tentokráte ve střetu s mužem zákona

Počátky comicsu jsou spjaty s jeho pravidelnou publikací v novinách, které usilovaly o zvýšení počtu svých abonentů. Comics se stal důležitým faktorem v konkurenčním boji vydavatelství (nyní tisknou obsáhlejší comicsy Lidové noviny, kratší seriály publikuje Právo).

Vznik comicsu je dokonce přesně určen na rok 1896, kdy se v newyorském deníku objevil The Yellow Kid od Richarda Outcaulta. Yellow Kid byl holohlavý ušatý irský klučina, oblečený v zažloutlé noční košili, jehož příběh se „neodvíjel postupně, jako se to děje v pozdějších seriálech, ale byl obsažen v přemíře detailů, která nutila k prohlídce celé kresby“ (Videlier). Od počátku do 30. let 20.století dochází k obrovskému šíření seriálových příběhů a jejich komercializaci. Vznikají noví hrdinové: v Německu Max a Moritz Wilhelma Busche, v Itálii Pan Bonaventura Sergia Tofana, v USA Kocour Felix Pata Sullivana, Micky Maus Walta Disneyho, Pepek námořník E. C. Segara, ve Francii Zig a Puce Alaina Saint-Ogana, v Jugoslávii Princezna Ru Djordje Lobačeva.

Většina těchto postav představuje buď ideály správných potřeštěných typů v satirickém duchu (Pepek námořník) nebo klasické typy schematických kladných a záporných hrdinů (Superman). Sepětí comicsu s filmovým uměním (zejména s kresleným) a jejich vzájemná inspirace jsou v USA a ve Francii velmi významné. K odkazu comicsu jako „světa věčně dětského, jehož kořeny najdeme v šesti tisících letech civilizace“, se hlásí například režisér Alain Resnais. Úzkou souvislost mezi svou tvorbou a oblíbeností comicsu v dětství přiznával Ray Bradbury.

A. C. Baumgärtner analyzoval hrdiny dobrodružných comics: „Hrdinové si získávají důvěru čtenářů seriálovým charakterem příběhů,jejich funkce je nezaměnitelná – vítězit nad zlem –, což vzbuzuje sympatie a zvyšuje oblíbenost seriálů tím více, pokud hrdinové zastupují zájmy čtenářů – zejména odvrácení nebezpečí ztráty vlastnictví a stávajícího pořádku“.

Jako základní rysy Baumgärtner vyzdvihuje antropogenní prvky, personifikující ideální představy plynoucí z nezvratitelné konečnosti lidské existence; často jde o ideál zesvětštělých spasitelů. Hrdinové comics se proměňují ve společensko-politickém kontextu, v dobrodružných comicsech se objevovaly seriály s fašistickou ideologií (Německo, Itálie).

České seriály vznikaly v hojné míře v meziválečném období. Vycházely v Humoristických listech, časopisech Paleček nebo Šípy; většina z nich byla americké a francouzské provenience. V nedělní příloze Českého slova uvedl Josef Lada comics na motivy Haškova Švejka (1924-1925). V roce 1924 vyšla kniha Šprýmovné kousky Františka Vovíska a kozla Bobeše téhož autora s verši Jana Morávka. Stále více se objevují původní comicsy v časopisech pro děti (Malý čtenář, Punťa, Kašpárkovy noviny, Srdíčko), například příběhy o psech Punťovi a Kiki a seriál Kuře Napipi (Lidové noviny 1939-1941) Ondřeje Sekory. V 90. letech byl bez úspěchu u dětských čtenářů reedován obrázkový cyklus Artuše Scheinera O Kulihráškovi (původně 1926-1935). Verše Marty Voleské, které byly umístěny pod detailně realistickou kresbu, byly nahrazeny pětiveršími Jiřího Žáčka (Trpaslíček Kulihrášek mezi zvířátky, 1992).

Nejznámější postavou kresleného seriálu pro děti je Ferda Mravenec Ondřeje Sekory (1899-1967). Její vznik autor zachytil ve vyznání v Úhoru (1940): inspiroval se u Busche a Disneyho. Kresebná linie postavičky a její pohyb ve světě hmyzu předurčovaly pozdější uplatnění ve filmu (Hermína Týrlová). Příhody Ferdy Mravence začaly vycházet v Dětském koutku Lidových novin (1935-1941) a pohotového hrdinu si oblíbili dětští čtenáři i v následujících knižních vydáních. Příhody provázela situační komika, a to nejen zvířecího světa. Časté je tu parodování lidského chování v ohrožení.

Na předválečný seriál navázal Sekora v Mateřídoušce v letech 1945-1951 comicsem Kousky mládence Ferdy Mravence. Antropomorfizovaný svět hmyzu přinášel poučení o přírodě a spojoval humorné příběhy s nenásilnou mírou informací.

Fenomenální úspěch v dějinách českého comicsu pro mládež patří autorům Rychlých šípů, Jaroslavu Foglarovi a Janu Fischerovi, který v meziválečném období vtiskl výtvarnou podobu dobrodružství pětičlenné party. Později seriál výtvarně doprovodili Marko Čermák a Václav Junek. Romány o tajemných Stínadlech a chlapecké soudržnosti (Záhada hlavolamu, 1941; Stínadla se bouří, 1947) vznikaly na základě tohoto obrázkového seriálu. Vydávání comicsu bylo často v socialistické éře zastavováno. Rychlé šípy vycházely v letech 1946-1948 v časopise Vpřed, v letech 1969-1970 byly vydány knižně a po roce 1989 časopisecky a souhrnně knižně (1998). Příběh o tajemství Vontů a sporech dvou part, který tvořil ústřední téma, podněcoval čtenáře k identifikaci s hlavními hrdiny a naplňoval touhu dospívajících po uzavírání tajných bratrstev. V současné době jeho obliba klesla a role Rychlých šípů je významná především z hlediska historie českého comicsu.

Koncem 50. a v 60. letech vycházela řada comicsů na stránkách časopisů Pionýr, ABC mladých techniků a přírodovědců (Šestka z Hradební, Emil Robot, Strážci), Mateřídouška (Kocour Vavřinec a jeho přátelé), v 70. letech byly comicsy v Sedmičce (Robin Hood). Tematická rovina se výrazně rozšířila směrem k science-fiction (Dobrodružství Johna Cartera na motivy románu E. R. Burrougse).

Po roce 1989 se objevila řada seriálových časopisů pro větší čtenáře, nejdéle se udržela Kometa (1989-1992). Měla tematicky širokou škálu comicsů pro větší čtenáře, například otiskovala příběhy Jaroslava Foglara (Modrá rokle, Chata v jezerní kotlině), Tajemství zlatého koně Káji Saudka a literární comicsové adaptace (Válka s Mloky Karla Čapka). Nechyběly ani mýty starého Řecka pod názvem O bozích a lidech.

V roce 1976 se čeští čtenáři na stránkách Sedmičky pionýrů setkali s Asterixem, galským bojovníkem z doby římské, jednou z nejoblíbenějších postav evropského comicsu. Asterix s Obelixem a celou plejádou postav z galské vesnice zažívají dobrodružství v různých situacích a zemích. Comics vyniká laskavým humorem a parodií dějinných událostí, historických postav a bájných vyprávění. Jeho autorem je René Goscinny, francouzský spisovatel a scenárista. Kreslířem Asterixe je Albert Uderzo. Goscinny pro ustálenou charakteristiku postav Asterixe využil vtipných slovních hříček (Majestatix, druid Panoramix).

Galskou comicsovou klasikou, jež si podmanila celý svět, jsou série o bojovníku malé postavy a velkého srdce Asterixovi a jeho přátelích.

U nás v 60. letech vycházela řada comicsů pro menší čtenáře (Ilustrované sešity, Čtyřlístek, Kulihrášek), z nichž až do současnosti existuje Čtyřlístek. Čtveřici zvířecích hrdinů uvedl kreslíř Jaroslav Němeček v roce 1969, literární doprovodný text vytvořili Ljuba Štíplová, Hana a Josef Lamkovi, Jiří Poborák, Karel Ladislav. Časopis uvádí i další comicsy, mezi nimiž vyniká vtipem Polda a Olda autorů Petra Chvojky a Jaroslava Maláka. V 80. letech se ve Čtyřlístku objevují adaptace pohádek (Milena Dvorská, Jan Tománek) a verše a hádanky autorů pro děti (Olga Hejná, Ilona Borská, Jan Vodňanský). Čtyřlístek si udržuje generace čtenářů vírou ve spravedlivé vyústění příběhů, hrdinové naplňují základní znaky comicsů, mají ustálenou povahu. Nemění se a nestárnou…

Neměnná atmosféra, která se v dětském comicsu blíží žánru pohádky i polarizací dobra a zla, předurčuje tento útvar k postavení jednoho z nejrozšířenějších žánrů dětské literatury. Comicsu coby masovému žánru je na základě mnoha výzkumů a studií přisuzován dokonce jistý civilizační vliv.