Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : květen 2011

Ahoj holky,
snad se Wis nebude zlobit,že to sem píšu, ale jelikož předpokládám, že už jste stejně napjaté jako já, tak se nemůžu nepodělit.

Odpoledne mi přišla SMSka:

Patriček je velký brácha Dnes ve 13:30 se mu narodila sestřička Šárka- 51cm, 3100g. Všichni jsme v pořádku a šťastní.

I sem velká gratulace!!!

Maw já vím, že je spousta pohodových indukovaných porodů, třeba švagrová měla hned dva, jen u mě to jaksi nefungovalo a mám tušení, že to znovu nepůjde. Dnes kontrola v porodnici, doktoři se pořád drží termínu 9. a tvrdí, že po SC přenášet nesmím. Porodní cesty nepřipravené, mimino nejenže nenaléhá hlavičkou, ale dokonce má labilní polohu - doteď bylo vždy hlavou dole, teď KP, během UTZ se samo otočilo příčně a doktor ho nakonec bez větších potíží otočil zase hlavou dolů. Ale docela je pobavilo, jak si tam "dělá co chce". Mě už to tak zábavné nepřipadá - na spontanní porod do čtvrtka to prostě fakt nevidím.
Ale co, přežila jsem jeden SC, přežiju to i podruhé. Jen pořád mám ten pocit, že ten termín není správný, že prostě ještě není ten správný čas, jenže když tak nad tím přemýšlím, asi je to stejně jedno - já sama jsem se narodila až tři týdny po termínu porodu, Paťa byl taky indukovaný po TP - no asi je to přenášení dědičné a tak dlouho by mě stejně přenášet nenechali. Momentálně jsem prostě rezignovala a nechám to osudu - no teda vlastně spíš doktorům.
Katko moc bych si přála aby to i u nás proběhlo lépe než čekám a Paťa byl v pohodě. Snad jo, ale fakt si to neumím představit. Bojím se i o sebe, jak to budu zvládat bez něho já.

Wis, přesně tyhle obavy jsem měla, když jsem jela rodit třetího, protože Matyáš tehdy hrozný maman. Když jsme se v noci pakovali do porodky, tak jsem tiše lezla z postele a oblíkala se, jen aby mě neviděl odcházet Ale nakonec to bylo vše ok. Myslím, že my matky se kolikrát zbytečně bojíme víc než je třeba, nakonec to prtata zvládnou dobře. Možná nejhorší je ten první den, ale pak je to ok. Snad druhý den...nevím přesně, i oba kluci přišli svého brášku do porodnice navštívit a úúúplně v pohodě. Přišlo mě, že tehdy nastal trochu zlom, Matyáš vyspěl, když viděl to miminko, že mě potřebuje. Naštěstí měl na hraní staršího bráchu,tak to zvládnul dobře. Jinak se musí počítat s tím,že nastane trochu smutek, žárlení apod. Ale to už je zas jiný téma. Každopádně přeju,at to zmáknete na jedna!!! A co ty víš, třeba tentokrát bez indukce

Katko co blbneš, za co se omlouváš, "mimi si řekne samo, kdy se chce narodit" - takhle by to mělo být, máš úplnou pravdu, já to taky tak cítím. Ono je pravda, že kdybych si stála za svým a tenkrát řekla, že indukci nechci, tak by se nejspíš nic nestalo, malý se mohl narodit o pár dní později a pár set gramů těžši přirozeně....Ale já jsem opravdu už měla se srdcem trošku problémy, vysoký tlak a ten tep - no a když mě doktor řekne, že by bylo lepší porod vyvolat, tak já prostě nemám odvahu jít proti jeho názoru, prostě víc veřím jeho úsudku než svému. Asi to není zrovna chválihodná vlastnost, ale takhle to mám, bojím se, když si představím, co by se mohlo stát....A tak to bude asi i tentokrát - pokud budu přenášet (a já budu ) a doktor shledá nějaký důvod pro indukci, nebudu se bránit, i když bych si opravdu přála zažít spontánní porod....Jediné, co mě uklidňuje je že si myslím, že zatím žádný důvod, proč bych nemohla pár dní přenášet není - cítím se fakt dobře, tlak mám úplně v pohodě a tep sice vyšší, ale v normálních těhotenských hodnotách. No a mimčo je navíc menší. Tak uvidíme. Pravda taky je, že se porodu vůbec nebojím, vlastně na něj nemyslím, momentálně mi víc dělá starosti, jak to tady beze mě zvládne Paťa, až budu v porodnici. Byla u nás na pár dní mamka, aby si trochu zvykl, že tady je, protože příští neděli už přijede a bude u nás, dokud bude třeba, ale moc to nefungovalo. Musím přiznat, že mám prostě mamánka. Babičku sice miluje, ale pořád musím být nadohled. A běda, když jsem ráno odvezla manžela do práce a nechala ho tady 10 minut s babičkou samotného - neplakal, to ne, ale trvalo celý den, než začal být sám sebou a přestal se bát, že zase někam odjedu.

...říkám, už jsem mimo...já tě pochopila tedy jinak.