Kromě zastánců se k Hejného metodě vyjadřuje i početný zástup kritiků.
janna001 | 59890 |
16.7.2017 19:52:53
Taky zkoušel jít za tatínkem, to má naštěstí smůlu.
|
Bouřka | 7675 |
16.7.2017 19:51:21
janno, s taktikou zkoušet to 10x už přišel taky. Případně to ještě zkouší u druhého rodiče. Po určitém počtu už taky vrčím, že už jsem to s ním probrala několikrát a jestli s tím přijde ještě jednou, tak už s ním vyběhnu.
|
Kat | 121378 |
16.7.2017 19:47:09
Presne tak. On sam se nezabavi. Pritom ho hrozne laka tatovo naradi. Vymyslete to tak, aby mohl nektere veci mit a pracovat s nimi. Se drevem, papirem, krabice se daji rezat i detskou pilkou z hrackarny. Sroubovat srouby, lepit petlahve a delat z toho "raketu". Cokoliv. Vydrzi jen chvilku treba, a priste zase chvilku. A potom uz dve chvilky.... Ale neco zustane zamcene. A pocka na tatu.
|
Shrekyně | 151836 |
16.7.2017 19:43:05
Vlad., to jsi spatne pochopila, ja mu cestu neumetam a pred zklamanim ho rozhodne nechranim. Jen se snazim na nej nemit prehnane naroky a pak ho trestat za jejich nesplneni. Nekomu je mozna prijemne rikat dvouletemu, triletemu diteti tisickrat ne, to nesmis, nezlob, nedelej to, ja jsem se rozhodla ze takovy vztah se svym synem nechci. V kolektivu ma problemy se svou hyperaktivitou a nevyzralou socialni inteligenci.
|
Kat | 121378 |
16.7.2017 19:41:17
Sam, to vis ze jo. Tak se poplacej po rameni a dekuj prirode, ze ti nenadelila komplikovany nestandardni ditko. Tva rada je zcela mimo a k nicemu. Ale muzes mit dobry pocit.
|
Bouřka | 7675 |
16.7.2017 19:39:10
Jo, jinak má samozřejmě vlastní nářadí a manžel s ním často něco dělá. Ovládá toho už víc než já. Jeho nadání je hodně technické. Ale nerespektuje žádnou dohodu a očekává, že by s ním tatínek měl jít dělat něco vždy a hned, když si vzpomene. A to je ten problém, protože to samozřejmě nelze. A i kdyby šlo, tak asi není zrovna rozumný skákat, jak děťátko píská. No a je scéna.
|
Kat | 121378 |
16.7.2017 19:38:36
Bourko, presne tak. Nam se moc veci taky nechce. Duvodem napravy one nehody je, aby se odstranila. Pokud tve dite prokaze soucinnost, brala bych to jako ze ok.
|
Shrekyně | 151836 |
16.7.2017 19:38:21
Rozumim. No nezbyva nez uznat jeho emoce (vidim, ze jsi hodne zklamany, co te tak rozcililo, mrzi te to hodne?... atd. Ale to urcite znas), zkusit ho utesit (obejmout, pochovat) a pokud rev neprestava delsi dobu, tak mu vysvetlit, ze zbytek rodiny to obtezuje, ze muze jit brecet do pokoje a vratit se, az tu zlost vybreci. Preju pevne nervy, neboj, je to jen obdobi.
|
janna001 | 59890 |
16.7.2017 19:37:41
Náš syn je taky takový prosazovací, ne do té míry jako tvůj, ale zase jinak. Věkem se to lepší, bude mu 10. Nejsem rozmazlovací typ v tom smyslu, že bych radši udělala, co dítě chce, jen aby neječel. Takže u nás často docházelo ke střetům. Navíc nejsem obdařena ani nadpozemskou trpělivostí mnohých zdejších matek, takže nedokážu 10x trpělivě vysvětlovat (5x to dám), nýbrž pak už šílím a ječím.
Potomek mě průběžně drtí tím, že "ne" nepovažuje za odpověď. Dřív se vztekal, časem přešel na taktiku, že se na tutéž věc zeptá za den třeba 10x (např. můžu jít dneska spát až po filmu = ve 22 hodin?) a číhá, zda třeba jednou v nepozornosti neřeknu, že jo, aby následně argumentoval, že jsem mu to přece slíbila. Nebo tvrdil, že jsem mu někdy před týdnem řekla, že může. Napíšu, co pomohlo u nás. Zhruba od školního věku už nevysvětluju x-krát, v jednu chvíli řeknu, že je to naposled a bude to takhle, syn už ví, že pokud bude dál prudit, vykoleduje si leda prudění ze strany matky (tj. omezení výhod a příjemností, kterých běžně požívá). Taky mu průběžně opakuju, že jsme rodina a v rodině se nechytáme za slovíčko, ale máme se rádi a pomáháme. Jak už tu padlo, nejprotivnější bývá hladové a unavené dítě. A u nás ještě platí, že syn je tím protivnější, čím míň má jaksi maminku k dispozici. Když si na něj cíleně najdu každý den hodinu času, je to hodně znát. |
vlad. | 38059 |
16.7.2017 19:35:21
Sam, taky se nemůžu ztotožnit s kolektivním názorem. Za mě pravidla, hranice a hlavně důslednost. Např. Shrekyně popisuje, jak dítěti umetá cestu, aby nezažilo zklamání, že něco musí, něco nedostane, něco nesmí...a zároveň napíše, že největší problémy má v kolektivu. No proč asi...
A k tomu lhaní, motivy mohou být samozřejmě různé. Od strachu z trestu, po zlomyslnost, snahu získat výhodu a já nevím ještě co. Kolem pátého roku je si dítě dobře vědomo, že nemluví pravdu. Jsem zastáncem toho, jasně mu vysvětlit, že lež je něco, co je mimo běžný hodnotový žebříček a ne ho omlouvat, že tomu vlastně ještě nerozumí. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.