Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Kopretinko, neboj Hlavne ho nenutte do tanecnich, to byla obsese mych rodicu, asi proto, ze oni se tam poznali a take proto, ze meli dojem, ze bez jejich asistence snad zustanu na ocet. Ja v sestnacti rozhodne na neco podobneho nemela myslenky. Uplne nejhorsi bylo, kdyz jsem takhle v tech tanecnich satech sla s mamkou po ulici a nejaci chlapi zakriceli "maminka hezci nez dcera". To mi zamavalo sebeduverou na x let. V sestnacti jsem mela pres 180cm a k tomu asi 46kg, proste vyzle opravdu nezrale na nejake pitome tanecni. Nechapu tyhle pohnutky rodicu cpat diteti zivot podle jejich vlastni sablony, i kdyz je zrejme, ze to dite je uuuuplne odlisne od nich samotnych.

Len jsem moc ráda, že toto píšeš, mám jedno dítě silného introverta a občas opravdu nevím, jak na něj. A ano, je pro mě nepochopitelná jeho povaha, kdy si vystačí jen sám se sebou a nemá potřebu okolního kontaktu.
Zrovna dnes jsem si říkala, jak on si v budoucnu bude hledat přítelkyni, za vrchol rozhovoru považuje odpověď na pozdrav. Směju se, ale občas mi to vrtá hlavou.

Kat, co presne? To je obsahle tema. U mne osobne vidim jednoznacny zacatek ve vykoreneni z prostredi, protoze holt jsem ten hrozny introvert, ktery do kolektivu nezapada (ani po tom netouzi). Kolektiv jsem mela od skolky do konce treti tridy, pak prestehovani do prostredi, ktere mi nevyhovovalo. Pak hned za rok presun na druhy stupen v otresne skole. Puberta a jedna velka cerna dira. Na stredni uz to bylo lepsi, mela jsem velke stesti na spoluzaky, ale do konce puberty to bylo velmi smutne obdobi. Ted, kdyz se do toho obcas propadnu, tak si vzpomenu, jaka to byla nekolikaleta nepretrzita hruza.

To je náš mladší - kapesní skřítek do nepohody. Starší je chlap do nepohody. Jsou od sebe 22 měsíců, oba jsou větší než já - ale toto jim od mala zůstalo.

Oba jsou mix, každý zdědil část nejlepších vlastností nás dvou. Máme tedy ty nejbáječnější děti pod sluncem.