Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

Hlavne to prekabatovani je maximalne psychicky narocne, prakticky neustaly stres a neverim, ze se to neprojevi nakonec nejakou vaznou fyzickou nemoci. Mozna je to pohodlnejsi pro okoli, ale rozhodne ne pro dotycneho. Mne osobne to za to treba nestoji.

Rodinová,
ale já jsem měla energie taky celkem dost, dokud jsem se nemusela tolik přizpůsobovat extrovertům, aspoň v rodině ne. Naše rodina žila vždycky hodně uzavřeně a já se stýkala maximálně tak s kamarádkou a nebo nějakým nápadníkem. Kolektivním akcím jsme se vyhýbala, co jsem mohla.
Ale pak jsem si vzala extroverta a zezačátku odolávala, pak už ne a pak přibyl do rodiny další extrovert a už byli i v početní přesile.

Madelaine.
souhlas, celý život se snažím nějak překabátit, až nastalo to totální vyhoření.
Nejvíc jsem se snažila asi kvůli dceři, ale i kvůli MM, pak už to byly i hromadné dovolené (po kterých bych potřebovala další dovolenou) atd. Oni byli po takové akci plní energie, já totálně vyčerpaná a ráda, že jsem doma. I když jsem si našla i na tom něco dobrého, ten úbytek energie byl hodně znatelný a celou akci jsem se snažila vlastně jen přežít, to bylo maximum. Oni ale mé pocity nikdy nepochopili a když se jim to snažím vysvětlit, tak to berou jako dost závažnou charakterovou vadu, že nemám ráda lidi.

Kudlo, ale třeba to dotyčnému vyhovuje. Nebo nevyhovuje, ale kdyby se překabátil, možná by ztratil víc ze své podstaty než získal.

madelaine,

já si nemyslím, že je to defaultní nastavení natolik, že by s tím nešlo dělat vůbec nic.

Možná je daná ta základní tendence, ale stejně jako cholerik se asi nestane lítostivým cíťou nebo flegmatikem, ale může se naučit, jak tu svou choleričnost směrovat přijatelným směrem, tak se totéž může myslím naučit kdokoli, kdo nemá v tomto směru nějakou poruchu.

Tj. i když své základní nastavení úplně nezměním, tak pokud je mi častou překážkou ve vztahu k lidem, tak se s ním můžu naučit pracovat tak, aby mi tak často nepřekáželo.