Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

No ale, je-li to nastavení vrozené, máme skutečně všichni směřovat ke stabilitě? Popřít svoje defaultní nastavení a otočit se o 180 stupňů? Já nevím, nejsem odborník.

Žženo, napsalas to za mě
Ananto, možná se holka neprojevuje citlivěji, protože neví, co a jak vůbec říct a ještě aby to bylo správně. Taky ve svém nízkém věku se asi poprvé setkává s onemocněním prarodičů, takže odkud měla odkoukat, jak by se měla chovat? A ještě to teda pospojovat, že určitý typ chování je žádoucí projevit u této situace. To je hodně složité. Víš, já mám za sebou dost přísnou výchovu a přesně jak píšou holky, ty jsi ta, co jí to má láskyplně ukazovat a "netrestat" ji, když se dcera projeví jinak, než bys chtěla nebo než by bylo potřeba. Pamatuju si to u sebe, taky jsem na vypjaté situace reagovala dětsky nebo netečně a pak mě to i v té dětské dušicce mrzelo. O to víc, když jsem za určité chování dostala vynadáno, protože jsem se netrefila do vkusu a očekávání rodičů.

Tak ono taky záleží, co si kdo představuje za labilitu. Rychlé střídání nálad je u dvou temperamentů asi vrozené. Ale strach z lidí, vyklepanost před jednáním s nimi je už získaný na základě předchozích blbých zkušeností, často z reakcí těch lidí na tu vrozenu labilitu.
Jenže labil je i cholerik, ale protože je extrovert, tak tu svoji labilitu hodí na ostatní tím, že je seřve a jemu se uleví, za půl hodiny o ničem neví, dokud ho zas něco nebo někdo nevykolejí. Melancholika to užírá zevnitř.

A tvrzení, že se všichni roděj stabilní a labilitu mohou max. získat, zjednodušení není? Vždyť je to blbost.

Labilita není získaná. Je vrozená, stejně jako stabilita.