3.10.2008 11:33:50 Macy, 4 dcery
všechno je o přístupu
Moje osobní zkušenosti z mládí nejsou nijak dramatické, vystála jsem si pár(stovek) front, běhala přes půl města, abych za pětačtyřicet minut stihla nejen cestu do jídelny a z jídelny, ale také i nějaké to jídlo, ovšem kvalitu poživatin jsem celkem tolerovala.
Když moje starší dcery začaly chodit do velké centrální jídelny ve městě, žádné velké problémy nenastaly. Zato po přestěhování do menšího města najednou začaly jídelnu sabotovat a radši jsme ji zrušily, než aby chodily domů stejně hladové a otrávené. Předtím si mohly vybrat ze dvou jídel, pak už nejenže neměly na výběr, i kvalita byla podstatně horší a co mě nejvíc štvalo, ten povýšený přístup personálu, který jednal "jen" s dětmi (rozuměj méněcennými).
Dnes je nejstarší dcera na střední a vždycky se doma vytahuje, jakou dobrotu zítra bude mít k obědu. Celé je to nejspíš o přístupu. Někde personálu záleží na tom, aby si strávníci pochutnali, někde jsou jen proto, aby dostaly mzdu a něco na ty zatracený talíře napatlali. Dobré na tom je to, že dnes už si lze vybrat.
Odpovědět