Jídelny

Já vzpomínám, že jídelny, které jsem zažila, byly docela dobré-v jídle nejsem nějak vybíravá. Jen dosmrti nezapomenu přesně na to nucení k dojídání. Ve školce jsem prosila učitelku se sepnutýma rukama, že ten salátek ze strouhaný okurky jíst nemůžu, že jsem po něm minule blinkala – naštěstí se ustrnula (jindy to tak lehce nešlo). A na škole v přírodě ve 4.třídě byla kvůli masu naprosto trapná scéna ze strany učitelek – narvaná jídelna, já seděla nad talířem s rajskou a nerozkrájitelným masem, který bylo protkaný šlachama – 2 učitelky na mě řvaly, jakto, že to nejim, já bulela, všechny děti na mě koukaly, rády, že to nejsou ony. Pak se jeden dobrotivec ze staršího ročníku zvedl a maso si ode mě vzal a tim mě zachránil…Na konci školandy nám psaly učitelky hodnocení do žákajdy, u mě nezpomněly poznamenat: nejí maso. Máma nad tim mávla rukou- do jídla mě nikdy nenutila. Udělat dnes tohle mému dítěti, tak si to jdu s učitelkama vyřídit osobně…Mmch, maso jím – jen ne kližky, šlachy a špek…blee