akční dítě

Náš synek je velmi akční dítě - ve smyslu, že miluje pohyb v jakékoli podobě. Není hyperaktivní, s tím problém nemáme.
Lézt začal až po devátém měsíci, v jedenácti se postavil a začal
lítat - ne chodit krůček po krůčku, ale rovnou běhat. Od mala to miloval - běhat, skákat, lézt na různé prolézačky. V roce a půl vylezl až na vrchol obrovského žebříku a to jsme se otočili jen asi na 20 vteřin. Ve srovnání s dětmi jeho věku (8 let) je to opravdu typ dobře osvaleného štíhlého a velmi pohyblivého kluka. Kupodivu - když jsme šli zkusit nějaký organizovaný sport, tak ztvrdl, ztratil zájem, pohyboval se jen mechanicky a působil dojmem otráveného nesportovce. On si zkrátka pohyb užívá po svém. Takže chodíme plavat, miluje ježdění na kole, parádně lyžuje, bruslí i na in-lajnech. Podařilo se nám najít pro něj oddíl juda, kde je prima parta a prima trenér, který děti nechává spíš soutěžit a hrát hry a dává jim do těla po svém. Tam chodí syn velmi rád, má pocit, že si tam chodí hrát s kamarády. Takto nám to vyhovuje zatím všem, syn vybije svou pohybovou energii a přitom nemá pocit, že "musí" trénovat a není otrávený.
S potěšením čtu příspěvky od ostatních, kteří zastávají názor,
že prospěšnější je opravdu provozovat pohyb se svými dětmi společně, učit je tak, že využívat pohybem volný čas je ta nelepší věc na světě a navíc je přitom rodinka hezky pohromadě,
což je v dnešním fofru pro vztahy nesmírně důležité.
Mít doma hokejového supermachra je možná splnění nějakého osobního cíle, ale mě se cena za vrcholový sport vůbec nelíbí.