Re: hlavně v klidu

Náš 7 letý syn hraje už třetím rokem fotbal. Hrozně ho to baví, fotbal je pro něj všechno. Souhlasím s tím, co tu píšete, že se tomu přizpůsobuje celá rodina, zvlášť když můj muž kluky trénuje. Tréninky mají 3x týdně hodinu a půl, teď přes zimu 2x týdně hodinu. V sezóně hrají ligu, to znamená jeden zápas týdně v trvání asi 50 minut, teď hrají halovou ligu a semtam nějaký turnaj ještě mimo to. Ta zima je pro zbytek rodiny (tj. já a dvouletý syn) horší, protože nemůžeme moc chodit s nimi, nejsou tam prostě pro prcky moc podmínky a on opravdu zápasy nesleduje :) Ale jinak, v sezóně, pokud to jen trochu jde, jezdíme s klukama na zápasy a fandíme jako diví. A to nemluvím jen o sobě, ale většina kluků má rodiče, kteří na zápasy jezdí nejen jako taxi, ale protože chtějí vidět, jak kluci hrají a podpořit je. Před měsícem jsme jeli přes 200 km na turnaj, kde naši kluci získali stříbrný medaile a byl to opravdu fantastickej výlet. Kluci jsou bezvadná parta, pomůžou si, podrží se a my jsme fandili jako pominutí, pro nás to bylo lepší než celý Nagano :)
Jinak taky jezdí na kole, lyžuje, plave, bruslení se teda trochu vzpírá, jak může, tak kope do balónu. Nedali jsme ho na fotbal proto, aby nás ve stáří živil z hvězdného platu v Manchesteru United :)