Nezatracovat "závodní" sportování

Náš starší syn (třetí třída) je velmi pohybově nadaný. Od tří let lyžuje, jezdí na kole, chodí túry po horách...a to s nadšením! Taktéž odmala kope do míče a visel na plotě našeho fotbalového hřiště...takže to dopadlo tak, jak muselo...už tři roky chodí 3xtýdně na fotbal+víkendy zápasy.Stejně jako řada z vás jsem se tomu zpočátku bránila a odsuzovala to, ale teď z odstupem vidím spíš pozitiva:kluk má skvělou partu kamarádů (a manžel našel v novém bydlišti skvělou partu fandících tátů!), vylítá se, otuží se (trénují celoročně venku), mají s tátou fajn společnou aktivitu a já mám sobotní dopo volné pro malého. Chodí s oddílem i do bazénu, teď v zimě bruslit, v létě mají soustředění (takový tábor, kde se hraje víc fotbal...)Myslím, že vůbec není zlé, když se dítě "zaháčkuje" ve zdravém kolektivu se zdravou náplní(samozřejmě předpoklad je rozumný trenér, kterého naštěstí máme, a kluci ho "žerou"). Jsme z Prahy a tady je už u dětí v tomto věku bohužel běžné celodenní vysedávání u PC a TV, velmi brzo začíná kouření, lehké drogy a jedinou náplní je bezcílné zevlování v ulicích s kalhotama proklatě nízko(jak sleduji tak cca od páté třídy ZŠ). Takže doufám, že intenzivní sportování bude fungovat jako prevence (že na zevlování nezbude čas!!). Syn zvládá ještě klavír v ZUŠ a nevypadá nijak "přetíženě". To s malým (3) to bude náročnější, momentálně prochází (už dva roky!) obdobím "nechci!" tak se sporty začneme zvolna později.