Re: Souhlasim, ale....

Ahoj,
těžko se radí, co dělat, ale určitě tě povzbudí, když ti napíšu, že moje starší dcera byla to samé. Metoda nechat vyřvat nefungovala, ve dne nespala vůbec, v kočárku se s ní nedalo vůbec vyjet, vždy jsem se vracela s ní na ruce a kočárek tlačila prázdný. V noci jsem musela chodit a houpat jí na rukách, přinejlepším jsem spala na zádech a ona na mém břiše. Vzpomínám na jeden letní den, kdy jsem už byla totálně vyřízená, bylo vedro a malá řvala a řvala a já si pomyslela- co když mi rupne v bedně a vyhodim jí z okna? Šla jsem a všechny okna pořádně zabednila.
Dodnes nechápu, jak jsem vůbec v tomhle stavu mohla znovu otěhotnět, moje druhá dcera byla hotový andílek a ta starší se z toho postupně dostávala. Začala mluvit a spousta věcí se jí už dala vysvětlit, i teď je to náročné dítě, které ve srovnání s mladší sestrou vyžaduje daleko více pozornosti, ubezpečování o tom, jak ji máme rádi, někdy je náladová.
Při porodu šla nožičkama napřed a moje dětská doktorka tehdy prohlásila, že to bude osobnost a měla pravdu. Stejné je to u tvojí holčičky, také si nenechala diktovat zavedené řády.
Moje princezna je krásná devítiletá holka s vlastním názorem, touhou poznávat svět, sportovkyně a premiantka třídy a kdeže ty probdělé noci a proplakané dny, ztrhaná máma a nervózní táta, kdeže to je?
Takže věř, že den za dnem bude líp a jednou to bude jen vzpomínka na dobu, která tě v určitém směru posílila.
Ahoj Petra