Re: Souhlasim, ale....

Ahoj,
naprosto ti rozumím. Mám doma také pěkné éro. První měsíc v noci špatně spal, druhý měl bolesti bříška a často řval, třetí o.k., ve čtvrtém se začal pokoušet lézt, nešlo mu to a tak řval vzteky, pak se naučil pohybovat válením sudů, chvíli o.k., ale z objevování světa byl tak rozjetý, že večer řval vzteky, jakmile byl uložen do postýlky, usínal dost pozdě a celkově spal málo. To trvalo zhruba do 6 měsíců. Teď pro změnu "běhá" po čtyřech, přitahují ho pro děti nevhodné věci (koš, šňůry od el. spotřebičů aj.)s oporou se staví a byt je mu malý. Když jsem s ním doma - chodím na půl úvazku do práce - také nedělám téměř nic jiného, než si s ním hraju nebo ho hlídám při jeho průzkumech. Nic moc doma neudělám a občas se cítím unavená. Ale než jsem se vrátila do práce a starala se jen o něj, měla jsem toho párkrát opravdu plné zuby. Udělala i pár věcí, kterých lituji - třásla jsem s ním, plácla přes zadek :-(. Teď se snažím najít si čas i na sebe a vidím, jak je syn skvělý.