pár připomínek

Tak nejdřív něco k jednomu slovu - a to je termín "půjčovat si děti". Copak nevidíte, jaký je to nesmysl? Jak si někdo může půjčovat své vlastní děti? Dítě má jak maminku, tak tatínka. Tak jaképak půjčování? Jak si můžu půjčit něco, co je MOJE?
No a druhý postřeh: na světě nejsme přece proto, abychom se řídili jen svými vlastními sobeckými zájmy. Myslím tím, když mě můj manžel-manželka přestane bavit, tak ho-ji opustím.Na světě jsme především kvůli našim dětem, pokud už si pořídím dítě, mám povinnost udržet mu za každou cenu rodinu (pokud někdo z manželů není vysloveně násilné povahy, nebo alkoholik(čka)). Mám známou v USA, která žije v dlouholetém, teď už i krásném manželství. Před lety by se prý určitě rozvedla, kdyby to bylo tak jednoduché jako u nás. Jenže to tak jednoduché nebylo a museli asi hodně na svém vztahu pracovat, ledacos překousnout a slevit ze svých přemrštěných sobeckých požadavků. To se člověk nenaučí při první hádce. Myslím, že z normálně fungujícího manželství utíká jen zbabělec a naprostý egoista. To, že se mi někdo líbí víc, přece není důvod k rozvodu, tak jak to dnes vidíme na každém rohu. Nejsme už proboha malé děti, které utíkají za každou novou hračkou. Helena.