Re: Re:Šarbar,máš v některých věcech pravdu,

na vztahu určitě musí chtít pracovat oba,jakmile jeden nechce,tak s tím druhý nic nenadělá,ale tady jde o to,jaké důvody vedou dotyčného k tomu,že nechce aby ten vztah pokračoval a vyvíjel se tím správným směrem.A stejný důvod může vnímat jinýma očima každý z partnerů jinak.A vůbec se nemusí jednat až o tak extrémní chování jako je alkoholismus apod.Oni totiž i ty důvody,které třeba tobě připadají jako naprosto nepodstatný,malicherný důvod k rozvodu,mohou pro toho dotyčného mít takovou váhu a být tak podstatné,že už prostě nemůže v tom svazku nadále setrvat ani přes nejlepší vůli.A třeba když si vezmu sebe-otec mé dcery nechlastal,nekurvil se,nebyl agresivní,nebil mě a neomezoval,přesto měl pro mne tak závažné negativní vlastnosti,že jsem to vydržela pouze do doby kdy bylo dceři půl roku a pak jsem ho vykopla,protože pro mě to byly věci tak prioritní,že jsem s ním prostě žít nedokázala.A protože mi tady zcela s jistotou chceš položit otázku,proč jsem si s ním tedy dělala dítě,když jsem ho nemohla ani vystát,tak na to je jednoduchá odpověd-toto chování se začalo projevovat až v době,kdy jsme již dítě čekali.Snažila jsem se to neustále řešit,nevyřešila,tak prostě letěl.Víš,ono se až tak úplně všechno řešit nedá,tak aby byl člověk spokojený a bylo vše podle jeho představ.A dělat ústupky donekonečna nelze.