Jsem ta Lenka

z článku.

Diskuze, která tu jela od začátku dokud nenapsala Kobliha a pár maminech a "macešek" :), byla diskuzí lidí, kteří se jen dohadují a kteří by ani kvůli svým dětem nepřekročili svůj stín.

Bohužel jsem se o tom, že je článek i tady na Rodině, dozvěděla až dnes, jinak bych se zapojila dřív, takhle už sem asi zřejmě nikdo z diskutujících nepřijde.

Chci říct jediné - dceři bylo právě patnáct, i v deváté třídě má samé jedničky, je chytrá, skvělá, doma pomáhá, mám tři děti v dalším už šťastném manželství, jedno z dětí je těžce zdravotně postižené a dcera to všechno, co máme naloženo, zvládá s přehledem.

Jsem pyšná, že i přes to, že se jí rodiče rozvedli, z ní vyrostla empatická, skvělá holka, která nefláká školu, která ráda čte, zajímá se o spoustu věcí a není s ní problém vyjít. Má ráda tátu i mě, má ráda obě rodiny, které má.

Nevěřím, že kdybych po rozvodu dělala problémy, kdyby ztratila svého otce, že by jí to nepoznamenalo. To, jaká je je přece důkazem, že jsme to zvládli. A že střídavá péče není žádná hrůza.

Moc přeju všem, kdo o střídavce uvažují a čeká je, aby to probíhalo v pohodě, pro děti je to opravdu to nejlepší, co pro ně můžou rodiče udělat. Kořeny nemáme v panelovém bytě nebo v domku, nejsou ukryté v legu nebo počítači, kořeny máme každý v sobě. A je hrozně důležité se nevykořenit od rodičů.

Já to vím, sama jsem matku ztratila, už jako dospělá. Vím co to je přijít psychicky o rodiče. A tohle mojí dceři nikdy neudělám.

Tak jim to nestěžujte. Vykašlete se na to, že vám muž zahnul, že se vás dotklo fůru věcí, že jste šli od sebe pro spoustu důvodů. Pokud je dobrý otec, není to alkoholik, feťák nebo prostě zkrachovalá existence, pokud o dítě stojí a chce ho dál vychovávat jako vy, má na to právo. Ale co víc, má na to právo i vaše dítě.

Zplodili jste ho dva, tenkrát...občas se na to zapomíná.

PS: Jinak mi docela přijde, že takové články, nebo spíš informace v něm tu moc lidí asi vážně nebere. Jako by si je redaktorka vycucala z prstu. Nevycucala;)