Trochu odbočím

Trochu odbočím, mám určitou radu, která se může někomu hodit, je pro běžné děti, u autistických vůbec nevím, jestli by to pomohlo. Jak autorka článku popisovala tu cestu procházkou k lékaři, nemám autistické děti, ale stejně mě to je velmi povědomé, jako mladá a nezkušená jsem na procházkách vlála za svými syny a přinutit je jít smětem, který neurčili oni ale já znamenalo záchvat vzteku a násilné odnesení kolem sebe kopajícího dítěte. U dalších dětí jsem se poučila, že kočárek je dobrá pomůcka i pro chodící dítě a to nejen jako pomoc na dlouhé cesty. Prostě procházka znamená: jedu v kočárku až na hřiště, park, zahrádku, tam mě maminka pustí a můžu běhat, cesta zpět nebo jinam znamená zase jedu v kočárku, na nákup nebo k lékaři jedu vždy v kočárku. Je třeba být důsledný a nepřipustit moc výjimky a musím říct, že problém vztekám se, protože mě máma nutí jít jinam než chci já, jsem s dalšími dětmi už nezažila. Stejně tak třeba nákup v supermarketu znamená: jedu v košíku, výjimky, kdy pustím dítě mezi regály se zbožím, jsem prostě nedělala, pokud dítě pláče, snažím se ho zabavit jinak nebo ho při nejhorším nechám nějakou dobu ječet. Netvrdím, že to bude fungovat všem a za všech okolností, ale mě se tato taktika docela osvědčila.