Re: Nějak jsem to nepochopila

holky, vaše nepochopení asi pramení z toho, že nemáte pražádnou zkušenost s autismem
Věřím, že vám to tak připadá, že je to vlastně jen obyčejné prosazující se dítě, taky mě celé moje okolí přesvědčovalo vehementně několik let, že jejich dítě to přece dělá taky, ale nevidělo, že v úplně jiné míře, jinak urputně, bez možnosti odklonění atd. Např. mi říkalo, že se jim dítě taky v noci budí (jistě, budilo se třeba 5 krát za noc, ale naše dítko se budilo třeba v pětiminutových intervalech polovinu noci), že si nechce hrát s dětmi (ale naše dítě dostávalo záchvaty, když se k němu přiblížilo cizí dítě)... je toho víc:-(( Prostě rodičovská intuice nám říkala již takřka od narození syna, že "něco" není obvyklé. A bohužel nám to o čtyři roky později potvrdili i odborníci.

Jako jistého již bohužel znalce autistického chování (ono každý rodič autistického dítěte se stává po určité době znalcem:-( mě zaujalo ve vyprávění pár momentů, ze kterých mi taky připadá, že je holčička autistka
- z toho vyprávění jsem měla dojem, že holčičce je 2,5-3 roky (na autorčině blogu jsem si to ověřila. v této době zdravé dítě již celkem dobře komunikuje (nemusí být verbálně), a když ho něco bolí, tak sebou neháže o zem... aspoň zdravý syn je schopný zhruba od 2 let říct, že ho něco bolí.
-pokud má zdravý tříletý syn záchvat vzteku (a má ho často), tak je možné nějak (přinejhorším příslibem nějakého lákavého úplatku, např. lízátka nebo když je nejhůř tak návštěvy hračkářství a zakoupením oblíbeného bagru) odklonit jeho stávající zájem (třeba o pokakanou větvičku a přesvědčit ho ke spolupráci. Tohle u holčičky nefunguje...
-maminka už dopředu ví, že holčičku časopisy zajímají jen z jednoho důvodu - trhat je. To je taky dost typické.
-no a pak to pohupování v čekárně...

Přiznám se, že mi vadí nesouhlasné výroky lidí, kteří o problematice nevědí vůbec nic (a nemusí se to týkat samozřejmě jen autismu). Takže jsem cítila potřebu zareagovat.
Na druhou stranu vás chápu, možná (pravděpodobně) bych si myslela totéž co vy, kdybych měla jen zdravé děti. Ale asi bych si to jen myslela, asi bych se neodvážila říct někomu, kdo si myslí, že jeho dítě je nějak nemocné, že není...

Jinak omlouvám se, že je to v podstatě od tématu, ohledně čekání u lékařů... myslím si, že by měla být možnost objednání u všech lékařů, prostě lepší organizace... Ale u mnoha kvalitních doktorů to již takhle funguje, konkrétně my máme s "ušařkou" výborné zkušenosti, objednáme se a nikdy jsme nečekali déle než 10 minut. Poprvé jsem si myslela, že je to náhoda, ale už jsme byli asi pětkrát a vždy stejné. Funguje to tam tak, že objednaní mají přednost před těmi, kteří přišli neobjednaně (jdou prostě v tu dobu, na kterou byli objednaní). A snad to funguje i tak, že berou přednostně neobjednané urgentní případy... ale to nevím.