Re: Nějak jsem to nepochopila

Sowko, na autorčiě blogu jsem nebyla.

Ano, znám autistické dítě, ale v té podobě, kdy je více uzavřené do sebe.

Po přečtení článku se myslím málokdo může divit takovým reakcím. POkud to shrnu, dozvídáme se, s jakým problémem vyrazily k lékaři, že šly pěšky, malá chtěla větvičku, vztekání, v čekárně hlídání, aby neroztrhala časopisy a k tomu STÍŽNOST, ŽE NEMÁ PŘEDNOST, přičemž před ní byl jeden pacient.

Opravdu bez hlavy a paty. Možná, kdyby se autorka vyprdla na popis procházky, rozepsala se o své autistické dceři ve smyslu, jak se její autismus projevuje, co jsou spouštěče záchvatů apod., bylo by to srozumitelnější. Zvláště, kdyby přidala předešlé zkušenosti s čekáním a tudíž vysvětlení, proč je takový průšvih čekat v čekárně. Z článku je jen jasné, že nechtěla čekat kvůli nemocným lidem, ne proto, že je dcera autista.


Prostě tak, jak to autorka popisuje, tak se opravdu chová hodně dětí a není na tom nic divného, prostě jsou děti klidnější a vzteklé. A dokonce, ani u těch klidných není vyhráno, člověk si myslí, že to klapne jako jindy a ono se zrovna šprajcne a vysekne svůj první hysterák...Tak proto ty reakce, že se je toto chování běžné.

Jo a pokud jdu někam, kde nevím, jak dlouho budu čekat, rozhodně beru kočár a neunavuju dítě chůzí.