Re: pěstounství x náhradní mateřství

Jano,
přemýšlím, jesti vůbec víš něco o adopcích a PP - nebo to co tady píše - tak se mi to jeví - je prostá teorie.
Statistiky kolem dvojčat - ano, máš pravdu. O Skandinávii a jejich statistikách ohledně přijatých romských dětí nevím.
Jen jsem si jistá, že u nás se žádné statistiky ohledně romských a neromských dětech v DD rozhodně nevedou - a taky si jsem jistá, že tyto jakékoliv statistiky, pokud je dělá nezasvěcený člověk, tak jsou skreslené - ať chceme nebo ne - český člověk je v jádru rasista.
Proto více důvěřuji té práci maminky pěstounky a výsledkům, ke kterým došla.

K tomu, že není nepravděpodobné, že se v DD vyskytne dítě schopné zvládnout gymnázium, o tom rozhodně není pochyb - ale je tam mnoho aspektů, které tomu většinou brání.

K Tvé teorii, že z dítěte dvou VŠ vyroste automaticky vysokoškolák - nepřijde Ti to po Tvých načtených teoriích trošku přitažené za vlasy? A že rozhodně nezůstane v domově - to jakože má lepší "předpoklady" pro náhradní rodinu, protože má dobrý "původ"? Ujišťuji Tě,že úplných sirotků je v DD minimum.

Dále mě zaujala Tvá teorie o vhodnějších adoptivních rodičích, kteří mají vlastní děti - tam že se to jako povede. A o "chybné" motivaci bezdětných párů - tam tomu chybí ten "ušlechtilý" motiv. Na toto téme právě proběhla diskuze na náhradní rodině. Zajímalo by mě, kam bys zařadila nás - můžeme mít vlastní děti a adoptovali jsme tmavou holčičku - je naše motivace dostatečně "ušlechtilá"? Máme šanci být "dobří" rodiče?
Nezlob se, že jsem tak ironická - zlobí mě obecné diskuze - lepší je, když o dané problematice něco trošku víš - ale z praxe.