Re: Je to v genech

Gábi,
určitý čas jsem si myslela, že všechny Martinčiny problémy lze svést na geny - ale postupem času přicházím na to, že tady vůbec nejde o geny - nebo alespoň ne z té rozhodné části. U Martinky se sbíhá několik důležitých faktorů zároveň.
NEchce se mi rozebírat její anamnézu dopodrobna - beru to jako soukromou věc - ale podstatné jsou 2 věci - Martinka je předčasně narozené a zároveň kříšené dítě - teprve na diskuzi o LMD jsem pochopila, že problémy, které má Marťas má 90% dětí, které přišly na svět stejně "problematickou" cestou. Naše dítě se o tolik neliší od ostatních LMďáčků.
S tím souvisí to, že těmto dětem věnují maminky od malička maximum péče (Vojtova metoda, různá vyšetření, psychologové, pedagog.-psycholog.poradny atd.) a tím pádem děti svůj "handicap" postupně nějak dohánějí nebo se jim daří naučit ho nějak "kočírovat". To Martinka neměla - celé 3 roky musela čekat na to, než se jí někdo začne věnovat, aby mohla začít ten svůj "handicap" nějak "zpracovávat".
Říká se, že to co "dostaneš" do dítka do 3 let, tak to tam zůstane zachováno - Marťas se naučila "jen" přežívat - a to je v ní natolik zakódováno, že to praktikuje i nadále ve svém životě - i když už nemusí a rozhodně k tomu nemá důvod - je to pro ni jako jíst, pít - prostě se snaží svým "naučeným" způsobem přežít.
A navrch ke všemu je Martinka velice, velice přecitlivělé dítko - takže to, že byla opuštěna a chybělo prvotní vše, co je dítku dáváno od jeho příchodu na svět - na ni zanechává opravdu trvalé následky - její důvěra v člověka, i v nás její rodiče je natolik otřesena, že neustále potřebuje vědět, že ji milujeme se vším všudy, taková jaká je.
Gábi, tohle vše nemá nic společného s geny - to je opravdu jen souběh více okolností, které z Martinky udělaly dítko, které potřebuji víc péče než jiné adoptované děti.