Jednostranný pohled

Podívejte se na to z druhé strany:
bydlím na kraji Prahy a ve školkách je tu nával (nejen) díky příměstským satelitním městečkům. Takže se stala situace, že kamarádce, která šla do práce, nevzali děti, protože jim budou 3 roky až v polovině září. Když se ptala, zda je aspoň nějaký náhradník, musela poslouchat naříkání ředitelky o jedné mamince ze satelitu, která to má tak nesmírně těžké, že už má 3,5-leté dítě a nemůže najít místo ve školce. Takže jsme si domyslely - přednost bude mít ta ze satelitu.

Jinými slovy - já bydlím v paneláku, nemám zahradu, ale za to tu mám občanskou vybavenost, obchody, školy a školky. Jiní v satelitech za Prahou mají rodinný domek se zahradou (nevím, jestli to je případ autorky), ale holt je to zaplacený tím, že tam nejsou školky. Pak nám sem lezou do zelí a "jsou ochotni si přehlásit bydliště". Takže my, kteří bydlíme naproti školce, nebudeme přijatí, zatímco fingovaní rezidenti ano.