Půl na půl.

Chtěla bych říci,že moje mamka se mnou a o 2,5r.starším bratrem vždy zacházela skoro jako kamarádka a myslím,že to fungovalo.Ale samozřejmě,byly i určité hranice,které jsem měla já jako holka trochu jinačí,což mne tenkrát štvalo,ale chápu to již teď,když mám své děti.Neboť s námi mamka mluvila vždy o všem a věděla,že zakázané ovoce nejlépe chutná,vždy nám řekla rizika,která nám často ve vhodnou chvíli zopakovala,ale né tak aby nás tím již unavovala,ale přímo nezakazovala. A tím jsme si k ní udělali i takový vztah,že jsme jí říkali téměř vše,což se snažim praktikovat i u svých dětí.Mé děti zatim pubertální věk čeká ikdyž u staršího syna to již pozoruji,ale zatim s ním o všem mluvim a musim říci,že i on se mnou.Takže určitě je potřeba vědět s kým se kamarádí,o škole by snad rodiče taky měli vědět,co se děje,co nejde.Ale jak již tady někdo podotkl,uvidíme jak to zvládneme až budeme mít pubertální věk s dětmi za sebou.Hlavně je třeba vědět,že každé dítě je osobnost a tak na každého platí něco jiného.A nikdy by se nemělo bát rodičům sdělit i to nepříjemné.