pohled zdola

je mi devatenact.
doma odjakživa platilo nepsané pravidlo:
1.nežádej o nic co víš že bysme ti nedovolili
2. dovolíme ti všechno
já v 16 věděla že máma nebude nejšťastnější když řeknu že přijdu v jednu tak sem se zeptala jestli budu moct přijít ve dvanáct a máma by mě bejvala radši viděla těch jedenáct,ale dovolila mi to.
v 18 jsem odjela na rok sama do zahraničí a ted když jsem se v devatenácti vrátila,tak už se mě nikdo neptá v kolik že jsem to včera přišla.s rodiči se vídám asi jednou týdně,večer jsem bud na brigádě,na tréninku,v hospodě s kamarády...o víkendu to samý.ale když už jsem jednou doma, tak uvařim a občas si najdu čas na to zajít s mámou na kafe,do kina...nikdy dřív by mě to nenapadlo.jít s ní na kafe aby jsme se viděly i když spolu bydlíme.ale ono to rozhodně stojí za to....