Záškoláctví

Ahojky všem,co sem chodí pro rady i poradit.
Nezávazně jsem se začetla do vašich příspěvků a musím říct, že tu téměř poznávám svého 17 letého syna, o kterém chci napsat pár řádků a ráda bych sipřečetla taky pár rad, jak to řešit.
Od malička byl moc hodný hoch, až to bylo s podivem, byl velice milý, citlivý, poslušný a taky dost zodpovědný.
Jak začal chodit do školy, moc ho to tam bavilo, do 4. třídy byly 1-2, v páté třídě nějaká 3 a od druhé stupně nám naskákaly na výzo i 4. No co dělat, Einstein z něj nebude, každý nemůže být vysokoškolák. Tak šel do učení na elektromechanika. Záhy jsme zjistili, že na to nestačí, neboť hlavní předmět elektrotechnika je velice obtížný a syn neustále opakoval, že se nemůžë naučit něco, co nechápe a že na to nemá hlavu a že chce jít na jiný, lehčí obor. Tam šel také prvně za školu, ale jen když měl praxi, byli to jeho první dva dny a hned mi volal učitel, co a jak.
Po prázdninách nastoupil do jného učení, nicméně si záškoláctví hodil i když byla škola, ne jen praxe. Když jsem se ho ptala, jak si to může dovolit, odpověděl, že je to normální, že to dnes dělá každý, že já si můžu v práci vzít dovolenou, on ne, tak si jde prostě někdy za školu. Zůstala jsem úplně bez řeči. Pak jsem se mu snažila vysvětlit, že táta i já musíme chodit do práce, že jinak bychom neměli co jíst, ani kde bydlet atd... a že tudíž on musí chodit do školy. Chápe to, ale stejně se to občas opakuje. Má podmínečné vyloučení za neomluvené hodiny a včera jsme s mužem zjistili, že zase nebyl ve škole. Na dotaz proč, tak jen že se mu tam nechtělo. Muž je už ze syna dost otrávený, že jestli ho vyhodí ze školy, půjde do práce a bude přispívat na domácnost, jinak ať si jde z domu a hledá jiné bydlení, že ho nebude nadarmo živit.
Já jsem z toho taky úplně vyřízená, protože jinak je to hodný kluk, když jsou prázdniny, je to balzám pro moje nervy, ale jak začně škola, mám nervy v kýblu. Syn chápe, že bez vzdělání je vyřízený, ale stejně si jde za školu.
Jinak s ním máme poměrně hezký vztah, kromě pár odseknutí není na nás drzý nebo kdo ví co ještě horšího. Má celkem svobodu, chodí se bavit, čas návratu vzhledem k jeho věku už neurčuju, ještě loni ano.
Doma uklidí nádobí, chodí se psem. Ale jeho pokojíček neustále vypadá jak po atomovém výbuchu, až to nevydržím a vlítnu tam a je tam pak pár dní krásně. Za to poděkuje, ale příště si stejně neuklidí, ale jak koukám, je to všude stejně.
No abych nepsala romám, prostě mám obavy z toho, aby si nezpackal život tím, že má tak spatný přístup ke škole. Kdyby byl jedničkář, brala bych tolíp, ale výsledky ve škole nejsou nic moc.
Ta mládež by se chtěla jen bavit a být freee. Já je chápu, ale nevím, kam se poděla naše výchova. Do 15 let úplné zlatíčko, byl doma, jen pár kamarádů, teď jich má snad tunu, stále někdo zvoní.....
Nevím, jak mu mám už vysvětlit, že se základním vzděláním je úlně mimo.

Budu ráda za vaše názory a mějte se všichni fajn a pevné nervy s vaší omladinou.

Mijka