Re: naučit je to....

Lindo,
tak to rozhodně není!
Mám devítiměsíční dceru a ona už se v necelých sedmi měsících postavila v postýlce na kolínka a pak na nožky. Ještě neseděla se vzpřímenými zády, ale stoupala si o 106! Byla jsem nešťastná, ale doktorka mi říkala, že pokud jí nevodíme (a my jsme jí nevodili!! ani neučili stoupat!!!), tak prostě její tělo zjistilo jak to dělat a bude stoupat když to jde. Padala a padala na hlavu. Ne přímo vzad, ale třeba do boku, ale vždy na hlavu. Také máme doma plovoucí podlahu, žádné koberce (nejen že je to tvrdé, ale i klouže), takže každý pád duněl :-( a ona plakala ze začátku stále. Ať jsem litovala nebo ne. A já občas litovala a snažila se chytat. Trvalo to asi měsíc. Teď se zase začíná pouštět, na nohy vyskočí už dobře, ale padá, protože se nedrží, ale to už je její věc, to si už musí pořešit sama.
V principu souhlasím, že nechytat, ale pokud to dovolí situace. Nechat sedmiměsíční dítko padat na hlavu na plovoucí podlahu je prostě spíš pro opravdu tvrdé nátury a to já prostě nejsem.