Re: Autorce závidím,

Víra je vlastně důvěra - jde o to setkat se s Bohem osobně a rozhodnout se mu důvěřovat. Jsem z nevěřící rodiny. Pak jsem měla období cca 2 let, kdy jsem v Boha věřila, věřila jsem i tomu, že Bible je pravdivá, ale neznala jsem Boha osobně. Když jsem prožila osobní setkání s Bohem, můj život to zásadně změnilo. Rozhodně to ale neznamená, že by moje víra vždycky byla pevná. Ale v těch nejtěžších obdobích svého života jsem si vždycky říkala, jak bych něco takového mohla bez Boha zvládnout.
Pro mě za mě, ať si někdo myslí, že jsem zbabělec nebo že potřebuju berličku, mně je to fuk. Než bych byl za hrdinu, klidně (si) přiznám, že potřebuju svého nebeského Tátu, že je mi dobře, když se u Něj můžu schovat...