podle mě to dobré je

když rodič o něčem věří, že je to pravdivé a vysoce prospěšné, tak se to svému dítěti snaží nějak předat.
zkusím takový příklad: taky bys mohl říct, že nebudeš dítě učit český pravopis. že je na světě spousta jiných pravopisů, že až bude dospělé, tak se ho může snadno doučit... to je všechno pravda, ale ty (předpokládám), považuješ tuto znalost za užitečnou, tak věnuješ energii na to, abys ji svým dětem vštípil.
Já si myslím, svým intelektem a citem, že Bůh je a miluje mě a umřel pro mě. Myslím si, že to je pravda(s malým p, prostě, že to není jen nějaký můj názor, ale považuju to za realitu). Chci, aby moje děti pravdu znaly. Chci, aby žily život, jaký nám Bůh skrze církev(jsem katolička)a naše svědomí doporučuje, protože věřím tomu, že tak se jim bude žít nejlíp, že jejich život bude dávat smysl.
Zkus se na to podívat z mého úhlu pohledu. Pak pochopíš, že nechávat svoje děti bez přístupu k víře je pro mne úplně beze smyslu.