sdružování

Taky jsem o tom přemýšlela, proč je vlastně církev, a důvody mi přijdou úplně přirozené - člověk je tvor společenský. Když víc lidí něco zajímá, tak se začnou sdružovat. Prvně volně, ale jak jich začne být víc, je třeba nějaká organizace - kdy se sejdeme, kde se sejdeme, kdo bude mít klíče, kdo to pak uklidí - a za chvíli je z toho tisícihlavá "instituce".
Stejně jsem mohla pozorovat vznik "obřadu". Zočátku jsme doma před jídlem pokaždé jinými slovy děkovali za to, že máme co jíst, ale jak se to každý den opakuje, tak teď už máme takové dvě věty, které prostě řekneme(přiznám se, že já někdy i trochu mechanicky), a jdeme jíst. Nikdo nás do toho nenutil, přišlo to samo. Nějak podobně si představuju, že vznikala dnešní mše. nNejdříve se prvotní křesťané scházeli, aby uctili památku Ježíše, vyprávěli si o něm. Pak to někdo zapsal, pak se to četlo, pak se to četlo v určitém pořadí atd. atd. Dnes je z toho bohoslužba slova. Je na nás, abychom jen nevstávali, nesedali a nedrmolili, ale snažili se zamyslet nad tím, co tam vlastně říkáme a slyšíme.
V některých farmostech se opravdu lidi vidí až v tom kostele, ale s tím se dá dělat jen dvojí: ora et labora(modli se a pracuj). Modlit se o větší sblížení a sám pro to něco dělat - zorganizovat třeba pokostelní "kavárnu", sám jít za nově příchozími a představit se... Myslím, že po revoluci se na tomto poli odvedlo ohromné množství práce, spousta farností opravdu žije.