Podle mě to není dobré...

... vést děti od malička k víře. Pokud člověk u sebe časem zjistí tu potřebu, cestu k Bohu si dnes poměrně snadno najde.

A není to jen názor ateisty - bavil jsem se o tom i s jedním hodně věřícím a hodně v tomto oboru vzdělaným člověkem, který se mnou v zásadě souhlasil.

Osobně jsem pro "neideologickou výchovu", ale když někdo jinak nedá, mělo by stačit takové to, že "pánbůh je v nebíčku" a dost.

Dospělý člověk, zvlášť věřící, si moc neuvědomuje, jak je to křesťanství pro děti bizarní - třeba už to, že Ježíše přibili na kříž. Vždyť to je učiněný horor. Nebo taková potopa světa (no zrovna dnes si moje devítiletá dcera zpívala "Kocábku nárám-náram-náram.." a měla problémy s "Šém, Chám i Jefet" - tak jsme na to téma dali řeč - kdo to byl Noe a tak. Když došlo na to, že se všichni lidi i zvířátka utopili, byla z toho dcera docela špatná... ale páč jsem ateista, tak jsem dceři vysvětlil, že to je jen "taková pohádka" :)

Taky jsme s tím výše zmíněným člověk shodli, že ona ta náboženská výchova dětí stejně nemá moc smysl - protože dítě dejme tomu něčemu věří, ale ono to vlastně vůbec není křesťanství - je to takové "křesťanství pro děti", kde vlastně skoro všechno podstatné chybí nebo je to nějak upraveno, aby to bylo pro dětskou mysl pochopitelné. Takže stejně, pokud se má takové ve víře vychované dítě stát opravdu věřícím křesťanem (nebo židem, muslimem apod.), stejně musí později tu víru znovu objeovat, pochopit její podstatu apod.

(No, na druhé straně je pravda, že ona i spousta dospělých přistupuje k víře velmi, velmi naivně... tak je to možná jedno... :o))