Krásná směs talentu, citlivosti a nastupující adolescence

Také si myslím, že tak horké to nebude, je to hezký školní sloh. Sama jsem jich pár zadávala a četla a leckdy to byl prima surrealistický zážitek. Vždycky se mi nabízela otázka: Hulej? - a odpověď byla nasnadě: Nepotřebujou, mají hormony...

Sama si vzpomínám, jak jsem na gymplu tři dny a tři noci psala povídku (variace na Tuláka po hvězdách s dekadentním dead-endem), s pýchou ji předložila mámě, která se po přečtení místo pochvaly rozbrečela. S opovržením jsem odmítla její žádost, abych napsala něco optimistického, a odbyla ji slovy: "Myslíš, že Kafka by ti napsal optimistickou povídku?!" A tehdy máma odkryla něco své mateřské duše, když prohlásila: "Však já bych nechtěla být Kafkova máma."

Takže: Pochval mu to, je to fajn!