Re: sikana

Jsem ze 4 dětí, nejsem z nich nejstarší ani nejmladší, takže dle tvého jsem si musela doma něco vybojovat a měla bych se umět ubránit šikaně. Přesto jsem byla na ZŠ spolužáky šikanována, nejen psychicky, ale i fyzicky...Snažila jsem se bránit, mluvila jsem sama k sobě, že hloupá nejsem já, ale oni (poradila mi to maminka), snažila jsem se nevnímat jejich posměšky, podkopávání nohou, občas mě bili jen tak tak přes hlavu, když jsem prošla kolem...někdy jsem se schoulila, jindy jsem musela bránit zuby nehty svoje věci. Nechápu, proč si mně vybrali, možná pro mé nižší sebevědomí, nevím...byla jsem vždycky ten středo průměr - a tím myslím vizáž i intelekt. A dělo se to i když mě občas chránil starší sourozenec...Bála jsem se přestávek a hlavně konce vyučování, kdy jsem byla "doprovázena" některými spolužáky i domů. Nějak jsem školu přežila, ale zpět bych nechtěla - a bylo to jen na ZŠ. Ovšem musím přiznat, že ostražitá jsem stále, neumím se bezprostředně bavit s lidmi, mám nízké sebevědomí a jsem trochu paranoidní....pořád čekám, odkud přijde rána, kdo do mě drkne, zařve na mě, vysměje se mi, poníží mě, ukáže na mě prstem, plivne na mě....