Cítím s vaším synem

... loni v listopadu mi bylo 50 let(hrozné číslo - narozena v listopadu 1958).Při čtení slohu Vašeho syna jsem brečela. Konečně někdo popsal můj pocit ze školy. Základní a gymnázia. Naštěstí na VŠ to bylo jiné. Vesnická škola 5 km za Prahou, všichni se tu znali - možná dobře - nemohli jsme dělat anonymní lumpárny, ale určitě špatně, protože se i v dětských vztazích odrazily náhledy na moji rodinu. Závist, škodolibost, zlomyslnost, jedovatost - od spolužáků - jak jen děti umí být zlé... ale i od kantorů. Všichni usoudili, že mi osladí to, že jsem šla do školy vlastně o rok dříve a že moji rodiče mají VŠ vzdělání, taťka nechodí do hospody a moje mamka pracuje, studuje a prarodiče mě vozí na jazyky, balet, chodíme do divadla, na koncerty, jezdíme na výlety, atd. Zažila jsem co to je šikana - ať Marta chcípne - psala spolužačka na papíry, které kolovaly po škole. Tehdy jsem to slovo neznala a přemýšlela jsem proč to všechno. Učitelka mě například posadila vedle holčičky ze statku o kterou se maminka nestarala - Anička smrděla chlévem. Víte co to je za sílu? Všechny děti se nám smály, že smrdíme a že se nás štítí. tak hrozně to bolelo. Doma mi taťka řekl, že seděl v lavici s klukem, který se počůrával a taky to zvládl. Mamka zasáhla až v okamžiku kdy jsem prý řekla že se raději zabiju, než bych šla do školy. Tehdy šla za mojí učitelkou (už na 2. stupni v jiné vesnici, kde mě opět posadili k Aničce, protože s ní nikdo nechtěl sedět). Učitelka jí řekla, že se diví, že nepřišla dříve.
Tehdy jsem si udělala názor na své kantory a děti. Vím, že OBLUDY mohou být různé - hmatatelné i neviditelné.
Na gymnáziu to bylo trochu lepší, ale byla jsem ráda když jsem vypadla. VŠ byl pro mě pouze stres ze zkoušek.
Věříte, že z toho mám trauma dodnes? Tehdy bylo velké štěstí, že jsem o svých "OBLUDÁCH" promluvila s rodiči a podala to dost radikálně.
Na srazu - 30 let od ukončení ZŠ jsem se setkala se spolužačkou, která mi dělala peklo. Život ji pěkně skřípl -manžel, problematické děti, neuspořádané vztahy v širší rodině. Až mi jí bylo líto. Když nastoupil můj syn do ZŠ tamtéž, seděl v lavici se synovcem té mé trapičky. Situace se opakovala v bleděmodrém - s ním i s některými kantory. Ze strachu, aby se situace neopakovala jsem asi po měsíci zavolala učitelce a požádala jí, aby syna přesadila, neboť ONI 2 vedle sebe budou dělat psí kusy. Vůbec jsem nemluvila o šikaně. Chlapeček pak pokoušel permanentně ostatní děti. Náš syn šel jako první na víceleté gymnázium do Prahy, kde byla jiná sestava dětí a byl klid.
Proč to všechno píši? Snažte se děti uchránit před "OBLUDAMI", pokud to jen trochu jde. Je zbytečné, aby v 50 letech brečely nad dopisy malých dětí. Vašemu synkovi držím palce. Marta