Re: děkuji

Já se tím vysloveně netrápím, jen mi to přijde prostě podivné. Nedávno jsem si v MC prolistovala nějakou Betynku či co a byl tam článek o úděsném kočárkování s dvojčaty. Nevím, já si ho užívám. Taky sem tam narazím, ale naučila jsem se si pomoci a příště už být chytřejší. Takže jsem vlastně ráda, že mě všechny "překážky" posílili a dnes zvládnu víc, než jsem si kdy myslela Jen mě to vždy znovu zarazí, proč někdo někoho lituje, že má dvojčátka. Já odpovídám, že mi mají spíš co závidět Mám v okolí spoustu lidí, kteří by dali cokoli za jedno dítě ... Zkrátka a dobře, jen mě potěšilo, že tenhle článek nepůsobí dojmem vzbuzování strachu pro těhulky Jediné, co bych si na dvojčatech ale sem tam odpustila, je ta pozornost nonstop. Když se začne někde dohadovat s rodičem jedno dítko, každý to přejde, ale u nás je hned pár lidí v pozoru a přijde jim to moooc směšné a začnou ještě řešit, která je uvztekanější atd. A to, že já mám holky v rámci věku fakt hodné, synátor byl větší raubíř. Jen zvuk násobený dvakrát je holt silnější