Re: permanentní jásání

Hanko,
já Ti moc dobře rozumím a tento mechanismus mám v sobě do jisté míry také. Moje maminka totiž také onemocněla, když jsme byli malí, navíc to bylo komplikováno tím, že otec už s námi v té době několik let nebyl a když zjistil, že se léčí na onkologii, tak začal dělat psí kusy, aby nás nedostal do péče. Maminka se před námi velmi ovládala, do poslední chvíle nám nedala nic najevo. Operace se nakonec povedla, ale ona je od té doby v invalidním důchodu. To, že měla rakovinu, nám řekla až čtyři roky po operaci. I když jsme všichni velmi šťastní, že se ta operace povedla (navzdory tehdejší velmi špatné prognóze), tak přeci jenom pak nastala řada problémů a myslím si, že důvod ke stěžování jsme měli všichni. Odtud pramení moje zkušenost, že když je jakýkoli průšvih, odnesou to všichni zúčastnění. Když mám ale nějaký problém, tak mám také tendenci si říkat, že je to sice nepříjemné, ale kdyby nebyly horší věci, a často si představuju, jak v té době mojí mamince muselo být.

V jednom příspěvku tu píšu, že se dokážu v kritických situacích zpřítomňovat způsobem, který bych si na druhé lidi nedovolila použít, protože by mě po právu poslali někam. Když jsem byla těhotná a bylo mi zle, tak jsem si pořád dokola opakovala, že se houby děje, co mají říkat lidé, kteří jsou na celé tělo ochrnutí nebo mají rakovinu v závěrečném stádiu. Ono to ale neznamená, že pokud se člověku nestane takovéto neštěstí, tak nesmí ani pípnout. Přesto jsem se neustále snažila myslet na to hezké, že je mi AKORÁT hrozně zle, že nemusím do nemocnice, že mám skvělé zázemí atd. a velmi jsem se snažila být na svoje okolí milá a příjemná, protože jsem si říkala, že všichni se snaží mi moji situaci usnadnit, jak jen to jde, a nezaslouží si dívat se na mé kyselé ksichty. Ale navzdory té snaze se mi to nedařilo vždycky, i tak jsem občas ujela, byla třeba protivná a postěžovala si. Snažila jsem se to ale dělat spíš před kamarádkami, které jsem neviděla tak často, a bylo to ve stylu "jo, teď je to o něco složitější období, je mi špatně, ale jsem šťastná a stojí to za to".

Ona jedna věc je nesdílení starostí a druhá věc okázalý jásot a pohrdání těmi, kteří vysloví sebemenší stížnost.