Re: hlavně nesrovnávat nesrovnatelné

Zdravím
Už jsem nechtěla psát,protože mě šlo jen o to,že mě potěšil i jiný pohled než automatické zděšení při slově "dvojčata". Ale chci jen vyjádřit souhlas s Ecim. Já třeba jsem spokojena, ale neznamená to, že toho taky nemám občas plné kecky. Včera se mi mé děti, které nechtějí pleny a nočník taky ne, postaraly 3x čištění koberce. Z toho 1x pár minut před návštěvou.Už jsem musela odejít z místnosti a zhluboka si zařvat (a nejsem za to na sebe hrdá, ale lepší než řvát na ně),protože už to jinak nešlo. Jen vzato z celkového pohledu jsem já třeba spokojena s dvojčaty. Mám k tomu podmínky, které třeba hned tak někdo nemá (zahrada, klidná čtvrť, auto k dispozici), mám holky myslím vcelku hodné, divočejší, živější, ale hodné. Syna ve školce, takže si klidně v té době můžu jít s nimi cvičit (sama). Chápu,že má-li někdo nespavce, raubíře (nemyšleno zle), nebo bydlí v 1+1 ve 4.p bez výtahu, tak se pak na vše dívá podstatně jinak. Sama si taky občas postěžuji, ale tak nějak ne na dvojčata jako taková, ale na tu danou situaci (která může být naprosto shodná i s jedním dítětem). Prosím, nechci se s nikým hádat, jen pokud mé "Děkuji" bylo někým pochopeno špatně, ujasnit. Mrzí mě, když zkrátka lidé pod pojmem dvojčat vidí jen to zlé, protože to tak být nemusí, stejně jako si i s jedním dítětem může někdo projít "peklem". Já např.teď beru už týden antibiotika, děti mají všichni kašel, mám doma i staršího a taky už mi nervíky pochodují, neb jediný, komu je ale opravdu zle jsem já. Manžel se z práce vrací po 12h každý den včetně sobot (9h)a 5x v týdnu má trénink poté, teď je sám nemocný a hned po práci usíná. Jen nostalgicky vzpomínám na možnost zalézt do postele a vyležet to. Ale jiné to nebylo ani v době jednoho dítka Prosím, opravdu se nechci s nikým dostávat do sporu, jen jsem své "Děkuji" chtěla vysvětlit.