permanentní jásání

Colorlight,
nevím, jestli mezi ty jásající dámy řadíš i mě, pokud ano, ráda bych to uvedla na pravou míru. Nechci Tě svým příspěvkem rozzlobit, jen předejít určitým nedorozuměním.
Pamatuješ si na mě? Kdysi jsme spolu diskutovaly pod článkem Jedno a jedno nejsou vždy dvě, a to na téma přecházení nemocí.
Jinak já jsem stonala zrovna před pár dny i se starším synem a manželem, fakt maso. Mé děti posledních pár dnů dost špatně spí, bývám také unavená, protivná a stěžuji si. (Starší syn přestává spát přes den, mladší začíná víc řádit večer.) Nemyslím si, že matka musí pořád jen jásat a jásat a nesmí si nikdy postěžovat. To je naprostá blbost! Moje děti jsou bezva, ale také jsem s nimi zažila i řadu těžkých okamžiků jako každá maminka. Jen znám osobně ze svého okolí pár matek (záměrně píšu o těch, které znám osobně, chci se vyhýbat "útokům" na zde diskutující dámy, protože o nich skoro nic nevím), které si ze stěžování dělají národní sport. Schválně ze sebe dělají chudinky, kterým nikdo nepomůže, i když ve svém okolí mají lidi, kteří by jim pomohli ochotně a rádi. Ony ale nechtějí pomoci, chtějí si jen stěžovat. (Zažila jsem takové lidi i v práci. Furt akorát nadávali, ale když jim třeba někdo nabídl pomoc, tak ji jen nehezky odmítali.) Jinak kdyby mi někdo naznačoval, že si nikdy nesmím na nic postěžovat, tak budu samozřejmě zuřit.
Opakuji: Tím, co napíšu TEĎ, Tě nechci naštvat, jen chci slušně vyjádřit svůj názor. V žádném případě Tě nechci kritizovat, poučovat a radit Ti, co máš dělat. Kdybych já osobně měla dvojčata (a k tomu ještě starší dítě), manžela, který od rána do večera v práci, zdravotní problémy a po ruce žádné příbuzné, kteří by mi pomohli, tak bych si určitě našla někoho stálého na občasné pohlídání dětí (určitě to nestojí tolik peněz), abych se z toho nezhroutila a nezničila si zdraví.