A co když na to mám?

Úplně souhlasím s tím, že děti by neměly dostat ani příliš mnoho, ani všechno, na co si ukážou. Chápu argument, že rodiče na něco nemají peníze, nebo je nemají právě teď hned a chápu, že tomuto rozumí i menší dítě.
Ale co když dítě dobře ví, že rodina je dobře situovaná a rodiče dárek - skoro jakýkoliv - koupit mohou... ale nechtějí... Pochopí dítě dřív, než dospěje, že rodič musí výchovně udržovat nějaké meze sám? Nezvrhne se to do toho, co jsem sama zažila jako méně majetné dítě u svých dvou kamarádek (shodou okolností jedináčků), které opravdu mohly mít mnoho, a taky měly, ale ne všechno, co si napsaly, dostaly - a potom se sytou nenávistí syčely do mého kamarádského ouška, že to ONI dělají naschvál, mohli by, ale šetří, škudlí právě na nich samotných, to mi dělají NASCHVÁL, JÁ JE NENÁVIDÍM... Dá se taková reakce vůbec nějak v dítěti nevypěstovat, vysvětlit? Dá se v předpubertálním věku toto pochopit, aniž by dítě takovou nenávist prožívalo? Protože já nechci, aby dítě tento typ nenávisti vůči mně cítilo. A jestli se to stane, asi to neřekne nám, rodičům...